Darwin - Kryl Karel

Kdyz stiny k sobe v touze lnou

tma prohlasi se kouzelnou

a nekde zneji bici

kdyz mesic tepe do mrisky

dva Popelciny orisky

s sedivou holubici

kdyz zvony pulnoc dozvoni

a vratice se rozvoni

zly sen se vraci znovu

jsou dosud v okne strepy skla

a krev jez znova vytryskla

skapava do proslovu

Kdyz uzkost chodi po spickach

jak divka v modrych lodickach

a v bile rozhalence

kdyz promarneno vzkriseni

kdyz most ma pouta leseni

jez krici na milence

kdyz zlato place mosazi

kdyz vzduch se odel do sazi

a prazdnem skvary zeje

zas strach ma ze lzi mozaiku

a za zveraci kazajku

uz nasel farizeje

Zvracime precpani

a mesice se

pocinaji patkem

kricime ze spani

zas desice se

podepsanim radkem

pod hranou odvahou

tkvi pobledlost

jak Pilat ruce myjem

kdyz s chladnou rozvahou

jde posedlost

pak zitrka nedozijem

Kdyz lez je pravdy zarukou

jde volnost s pouty na rukou

a vukol kvetou hroby

kdyz z lasky stal se mourenin?

pak devce poda ruzenin

a zbude bez ozdoby

kdyz zloba zbyva bez lasky?

pak Zidum krade oblazky

a hlasa toleranci

a intelekt kdyz bez duse?

pak podoben je ropuse

ci slepci smecem v tanci!

vsechny zdravi _carnifex@yahoo.com zijte blaze